Tato stránka byla vytvořena ve spolupráci s panem Thomasem Kuklou, který předal při svém setkání se starostou obce Stašov obci české přepisy pamětních listů, které byly nalezeny po druhém požáru kostela v roce 1983. Na základě dalšího pátrání byly paní Němcovou Andělou poskytnuty další historické pamětní listy, které byly vytvořeny roku 1988.
Mezi další dokumenty patří dobové pohlednice, fotografie a mapy ze soukromých zdrojů rodáků obce, občanů a nalezené na internetu. Historické fotografie a pohlednice naleznete ve fotogalerii: http://stasov.rajce.idnes.cz/
Pokud někdo má a poskytne nám další dobové materiály, budeme rádi a předem děkujeme.
I. Památný list při položení základního kamene nového kostela ve Stašově 28.8.1864
II. Pamětní list o postavení kostela ve Stašově 1873
III. Pamětní list z roku 1937
IV. Pamětní list z roku 1988 – za církev
V. Pamětní list z roku 1988 – za MNV
Pamětní listy k historii obce 1864,1873,1937
Pamětní listy k historii obce 1988
Mapa Stašov z roku 1958 datovaná k roku 1945
Bývalé minerální lázně BALDA/ Waldla neboli Zlatá studně /Goldbrunn,
nyní poutní místo, kde se jednou ročně schází věřící z celého okolí, aby v kapli Panny Marie Sněžné předložili svoje prosby a poděkovali za dary, které obdrželi v minulém roce. Tato pouť se slaví vždy první neděli v srpnu.
Balda se nachází v lesích mezi Jedlovou a Stašovem a k místu se váže následující historie: Asi v roce 1650 našel na tomto místě jeden jedlovský sedlák zlatý kámen ve tvaru růže. Při kopání na místě nálezu byla objevena zlatá žíla, jejíž vytěžení bylo znemožněno tryskajícím pramenem z hloubi země. Proto se toto místo pojmenovalo Zlatá studně/Goldbrunn a potok, který teče z Jedlové směrem na Hamry, Zlatý potok. Voda se postupem času ukázala jako léčivá a hrabě Franz Rudolf von Hehenembs (Bysterské panství) na tomto místě postavil v roce 1740 dřevěný lázeňský dům s dřevěnými vanami, v kterých byly minerální koupele pro hosty, převážně z rodu Hohenembsů. Postupem času se minerální lázně rozšiřovaly o další stavby. Aby se vyhovělo duchovní potřebě návštěvníků byla v letech 1747 až 1748 vybudována malá kaple, zasvěcená Panně Marii Sněžné.
První zmínku na veřejnost o léčivé vodě podal v roce 1748 doktor lékařství a filozofie V. B. Petržilka ve své knížce, kde je popisována takto: „Povzbuzuje temperament, zřeďuje a vymývá hleny v žaludku. Voda protékající nerosty zlata nepochybně přijímá jeho vlastnosti a posiluje nervy, zvláště srdce a čistí krev. Pít ji studenou je užitečné k snadnějšímu vyprazdňování žaludku, dvanácterníku a při poruchách žlučových cest. Teplá voda rozpouští hleny a zácpu, pije se při onemocnění krku, močového měchýře a suchém kašli.“
Lázně se pomalu rozrůstaly a měly dvě části, tzv. horní s restaurací „Silvestr-Friedrich“ a jejími depandancemi, která náležela katastru Stašov/Dittersbach a dolní s lázeňským domem, zámečkem, myslivnou a bazénem, která náležela katastru Jedlová/ Schönbrunn. Pulzoval v nich rušný život, zvláště pak za Marie Rebeky Josefy z Hohenembsů, která lázně často navštěvovala se svými přáteli z Vídně. Z Bysterského zámku vedla cesta přímo až do Baldy. Po její smrti (1806) ruch viditelně utichl. Veselý život opět nastal, když poslední majitelka panství Ernestina svobodná paní z Langetu často Baldu navštěvovala a dbala, aby se lázně staly vyhledávaným střediskem péče a pohody. Po její smrti (1868), připadlo panství včetně lázní habsbursko – lotrinskému rodu. Po rozpadnutí Habsburské říše (1918) připadl tento majetek československému státu. Do roku 1938 spravovala lázeňskou péči Okresní nemocenská pokladna v Brně, ta také v lednu 1939, ještě před okupací, podala žádost o výjimku ze záboru, ale říšskoněmecký konsulát ji odmítl. Po roce 1945 začaly pochopitelně všechny objekty chátrat a stávat se postupně nepoužitelnými.
Na základě povolení Státního statku v Bystrém a ONV v Poličce byl materiál z budov použit k rozšíření sousední zotavovny Jitřenka, která patřila ROH. Z celého lázeňského místa zbyla do dnešní doby pouze kaple a myslivna. A proč název Balda? Jelikož místo bylo obklopeno lesy německy dialektem Waldla, česky se změnilo jméno na Balda.
V kapli se sloužily vždy první neděli v srpnu mše i za komunistické éry a byly hojně navštěvované věřícími z Bystrého, Jedlové, Stašova, Pomezí a širšího okolí. Z Bystrého a Jedlové pravidelně chodilo procesí za doprovodu kapely a modliteb putujících poutníků. Tato tradice se dodržuje dodnes, avšak poutníci jdou kratší cestu. Do této kaple přicházejí věřící s důvěrou předkládat Panně Marii svoje těžkosti a prosit za uzdravení. Po mši svaté si každý poutník „natočí lázeňskou vodu“, občerství se, případně si nějakou lahev vezme ještě domů. Jelikož je kaple v současné době spravována knězem z Poličky, přijíždí také na tuto pouť i věřící z Poličky speciálním autobusem.
2. srpna 2009, za působnosti P. Adriana Sedláka, byla kaple (i pramen) po celkové opravě vnitřní i vnější znovu vysvěcena. Tento kněz také zavedl mše svaté v kapli na každý významný mariánský svátek. V roce 2010 slavil u oltáře Panny Marie Sněžné dne 31. prosince půlnoční mši svatou pomocný biskup J. E. Mons. Josef Kajnek. Výzdobu vždy připravují farníci z Pomezi.
V současné době je Balda výletní místo v zimně pro běžkaře, výlety na koních, v létě pro cyklisty, pěší i motorizované. V době prázdnin je v provozu kiosek, který nabízí základní občerstvení.
Autor: Anděla Němcová